Snídám svou ranní kaši a pozoruji myšlenky, které mi lítají hlavou nad děním včerejšího večera a které se prolínají se zajímavým nočním snem.
Kladu si otázku: „Jak je možné, že i dnes se stále opakuje stejný vzorec?“ Dnes oslavovaný umělec, ale za jeho života si často potýkal s nedostakem nejen peněz , ale i pochopení. Tvůrce, který ne vždy byl dobře oceněn natož doceněn a pochopen.
Takových bylo hodně po celou věčnost, co se lidi snaží něco sdělit prostřednictvím umělecké tvorby. Své pohnutky, vnitřní pnutí, nebo jen puzení můz….a dnes k jejich dílům vzhlížíme a žasneme. Museli jsme dospět my, jako diváci?
Každý si asi najde své oblíbené a jiné nedokáže pochopit. Je to asi zcela přirozené, nemůže se nám líbit všechno a všichni, když stále posuzujeme, co je a co není správné, dobré a krásné.
Na druhou stranu jsou dnes vyzdvižena díla současných tvůrců, doceněná do statisíců a já je upřímně prostě taky nechápu. Jsou to tak absurdní díla, kde neshledávám zcela nic řemeslného nebo uměleckého, snad maximálně šokujícího poměru cena a výsledek. Ale i ta si najdou své obdivovatele a kupce a stejně tak odpůrce.
Stala jsem se jen pozorovatelem, který jen pokrčí rameny a vyvíjí snahu ty procesy a souvislosti mezi jednotlivými položkami pochopit. Respektovat.
Nahlédnu-li pod pokličku řemesel a postupů, tak tam je také celá škála zajímavostí. Někteří řemeslníci se přou o správnosti postupů, bazírují na přesném provedení a vzhledu některých částí svých produktů,… a já se zase ptám.
„ Je vždy nutné, aby se každý žák zkoušel zuby nehty držet postupů, které ho nedovedou k výsledku jako jiné?
Co když zkusí objevit svůj způsob, jak dojít k výsledku. Je to špatně?
Třeba nebude tak dokonalý jako doporučené postupy, ale on tím dokáže mít lepší výsledky než-li těmi doporučenými.
Musí být nutně zavržen? Nebo jeho počiny vedou k inspiraci pro druhé vynalézavé jedince?
I takové příběhy odvážných lidí známe z historie…stali se kacíři, vyvrheli,…zaplatili za svou pravdu a dnes jsou vzpomínáni, protože jejich bádání posunulo vývoj celého lidstva.
Nejsem ničím vyjímečná, ale přiznám se, že i já dělám některé věci jinak, než jsem se učila v kurzu nebo ve škole a nemyslím si, že je to špatně.
Možná v něčích očích nejsou mé výrobky tak dokonalé a mistrovské, ale nejsem ani strojem ani géniem, jen mě baví tvořit a vytvářet radost druhým. Mít výsledný produkt v takové kvalitě, aby mi ladil a mohla jsem jej vypustit do světa v souladu s mou jedinečnou tvorbou a esencí, s mým otiskem.
Vím, že to mnohé pobouří, ale není to mým záměrem. Snad pochopíte.
Třeba někdy i přijdu na to jak dokázat udělat to, co mi nejde doporučenými postupy, nebo doladím ten svůj postup k dokonalosti a nikdo nepozná, že postup je odlišný.
Připadá mi, jako by za vším byly nějaké vnitřní vzorce, dogmata, podle kterých každý jednotlivec funguje do doby, než si je plně uvědomí a případně vědomě změní svá vlastní nastavení.
Vím už o sobě, že nepatřím mezi tvůrce, co dokáží vytvářet stejné výrobky. Mám tendence stále něco vylepšovat nebo zkoušet jiná řešení. Vskutku obohacující proces. 🙂
Ti, co dokáží opakovaně vytvářet stejnou věc, upřímně obdivuji. Vlastně mě i nejvíce baví, když vím, pro koho konkrétní dílo vytvářím. Když se snažím vcítit se do jejich přání a ta splnit. A když se povede předčít očekávání zákazníka, tak to je jeden z nejkrásnějších pocitů vidět ho naplněného a v očích jeho zářivé odlesky.
To si pak říkám, že stálo za to, překonat všechna úskalí k dokončení díla a s důvěrou jej pouštím do jeho další životní etapy.
Miluji momenty, kdy vidím na druhých, jak se při pohledu na mou tvorbu zatetelí blahem, jak pookřejí jejich srdce a pozdvihne se jejich nitro. Zažehne se touha něco podobného umět. Vyzkoušet si práci se dřevem, kůží, nebo mít na blízku takové výrobky a zažít pocity s tím spojené. Mám dlouholeté zkušenosti z oblasti designu, umění, řemesla a dokáži vytvářet jedinečné věci. Vím, co obnáší proces “něco rukama udělat” a proto se mohu stát vaším průvodcem ke krásným uměleckorukodělným dílům.
Můj příběh si přečtěte zde…