vlk

K vlastní kreativitě odvážně a postupně

Vzpomněla jsem si, jak jsem se bavila s Pavlou o tom, jak to ona má s kreslením a tvořivostí. Ona říkala, že nedokáže vidět dopředu, jak to bude celé vypadat. Jakoby neměla fantazii a nedokázala si představit výslednou podobu svého díla. Nebo aspoň dílčí představu.

Připodobnila to k vymalovávání omalovánek. Když je jasná předloha, kde je jasně vidět, kterou barvou se daný dílek má vybarvit, tak je to bez potíží. Problém však u ní nastává v momentě, pokud jsou to omalovánky, které tu barevnou předlohu nemají.

V tu chvíli je v pasti. Cítí se bezradně, neví jakou barvu použít. Bojí se, že výsledek nebude pěkný. Neví, která barva tam má být správně. Prostě si s tím neví rady. Přesto má vybarvování ráda, ale tento moment jí prostě zbavuje tvořivosti. Nevidí, jak z toho ven. Nevidí možné řešení a možná má z toho prvního kroku k nějakému řešení nějaký podvědomý strach.

Když si to rozebereme, zjistíme, že omalovánky s předlohou působí v podstatě jednoduše. Je tam už vidět výsledek, je tam jasné vedení k cíli.

Přesto výsledné pojetí může být odlišné a to z různých důvodů například nemá stejný odstín, ale přibližný. Což ale člověku nevadí, nepřesnost toleruje. Nebo nedokáže vytvořit použitým nástrojem takovou tučnost a sytost odstínu, který má předloha. A také to nevadí. Nebo plochu nedokáže vybarvit tak dokonale v ploše a jdou tam vidět tahy a struktura papíru. Přesto je i toto v toleranci.

Prostě a jednoduše rámcově ví, co má dělat. Jakmile ale není předloha, nemá se tvůrce o co opřít, není tam žádná hustota a sytost odstínu , ani škála tahů a ani samotný odstín…..Najednou se vše očekává od autora výmalby.

Pro jednoho tento bod cesty může být opravdu těžký a musí zde velmi složitým způsobem překonávat své vlastní vnitřní nastavení. Bořit programy, zda obstojí, zda se to bude líbit, zda to za něco bude stát, jestli to nebude marná snaha nebo jestli to nakonec bude dostatečně dokonalé, jestli se nebude muset stydět,….. Mnohdy si to ani neuvědomuje a prostě bojuje.

Jenže řešení může být jednoduché a nemusí se s tím člověk až tak trápit. Je potřeba se nad tím v klidu s chladnou hlavou zamyslet. Je to pořádný balík zodpovědnosti, ale nic se nesmí přehánět.

Vymalovaný koník a zebra s náhodně vytaženými fixy, které určily jejich barevnost.

Tak předně si zkusme odpovědět na otázky:

  • Co se mi může stát, když omalovánku vybarvím náhodně zvolenými odstíny?
  • Bude to náhodné zvolení barev někomu vadit?
  • Je tu nějaký soudce, který to hodnotí? A pokud ano, je oprávněn skutečně hodnotit a posuzovat zrovna vaší barevnou škálu a volbu?
  • Není tento porotce a soudce jen nastrčeným strašákem ve vaší hlavě, kterému právě teď můžete dát dovolenou a volno na věky, protože na toto volno až doteď trpělivě čekal?

Navenek se asi až tak nic zásadního nedá vypozorovat, ale tam uvnitř vás se právě přenastavuje celý svět. Není se čeho bát, není tu nic, co by mohlo ublížit a tak se tím uvědoměním otevírá bezpečná cesta velkého dobrodružství nekonečných možností odstínů a jejich použití v rozličné síle, sytosti a v nepřeberně možných kombinacích.

Pokud jsi právě v tomto bodě, nabízím nápad, jak se se svou první omalovánkou bez předlohy probarvit až k prvnímu výsledku. Vložíme si, třeba pastelky, do nějaké bedýnky nebo pytlíku, do kterého nebudeme koukat, když do něj vstrčíme ruku a necháme do ní vklouznout jednu pastelku.

omalovánky
Blog clanek

A s tou začneme vybarvovat nějaký ohraničený úsek předtištěné černobílé předlohy. Nepřemýšlíme o tom, jestli je to třeba zelená a že tou zelenou se mají dělat přece listy. Zkoušíme se od toho oprostit a díváme se na odstín jako na náladu nebo emoci. A můžeme si položit otázku. Kde by se zrovna tenhle vytažený odstín chtěl objevit v předloze? Neurčujeme zařazení žlutá = slunce, nebo zelená = tráva….

Jen pozorujeme odstín a vnímáme, co se odehrává v nás, v našem nitru, když volíme, že ten konkrétní odstín se chce projevit v tamté části a ještě i v této a tady taky ještě trošku. Pozorujeme ten proces. A máme-li najednou chuť odstín vrátit do bedýnky a vytáhnout jiný, tak to udělejme a opakujme tak dlouho, než se nám plocha zabarví nebo do té doby, dokud nás tohle dobrodružství neomrzí.